Po něčem toužit a jít si pevně za tím, stojí mnohdy velké odhodlání. Zda se vyplatí či nikoliv, to už může psát jen sám život. Jednomu z posledních praotců moderního umění Joanovi Miróovi se to povedlo.
Jak umělcovo odhodlání a jeho celoživotní snažení vidí výtvarník Jan Go, o tom už jsou následující řádky.
,,Miróova tvorba se nejčastěji přirovnává k tzv. absolutnímu surealismu. Se znakovými symboly respektuje zákonitosti obrazové plochy. Lze říci, že k surrealistickému hnutí se vždy odvolával, ale přitom nebylo skutečnou inspirací jeho díla. Jeho umění jenž s Picassem a Dalím patří k největším španělským moderním malbám, se začíná vyhraňovat na konci první světové války. Ostrý pocit věcí vystupňovaný především v graficky vypracovaných detailech, jakoby z plechu vytepaných objemech.
Kubizující dynamika ploch a tvarů určují základní rysy tehdejších Miróových krajin, zátiší a figur. Jeho magický svět v němž ostrov vidění souvisí s halucinacemi. Podtextem se stává ironie, humor a absurdita. Obrazové motivy se stále více a více osamostatňují a zároveň vyostřují svojí existenci. Všechny tyto fenomény světa živého i neživého se pak začínají nadouvat, kypět, protahovat i smršťovat. Věci jsou tu bytostmi, vytvářejí obrazové formy žijící si svým životem. To je rozhodující moment proměny.
Na druhé straně je však revoluce, která si vytkne za cíl jen zlepšení hmotných požitků a přesto povede ke stejným chybám. Podstata díla nespočívá v tom, co tam chce objevit mnoho intelektuálů, ale v tom, co při svém nitru ztělesňuje – fakt lidské pravdy.Výtvarné objevy nemají význam samy o sobě.
Nesměšujme však angažovanost nabízenou umělcem s tím, co nutí umělce účastnit se společenského života, co jeho dílo spojuje s veřejností. To vše se dá shrnout jen do touhy po svobodě.“
Manažerka externích projektů a vedoucí umělecké sekce
Ing. Daniela Krausová, MBA
Více na: http://www.best4man.cz/spolecnost/umelec-o-umelci/
